Příběh naší dobrovolnice: Jaké to je být dobrovolníkem v rodině, které by mohlo hrozit sociální vyloučení?

Datum publikace: 02.10.2014

Dobrovolnice Aneta Balejová. Je studentkou oboru sociální antropologie na univerzitě v Pardubicích. Je jí 24 let. Pracuje jako dobrovolnice v Šanci pro Tebe v konkrétní rodině už více než půl roku.

„Předtím jsem sice již jako dobrovolník působila, nikdy se však nejednalo o přímou spolupráci s konkrétní rodinou.
V tomto případě mělo jít o rodinu se dvěma malými dětmi, z nichž se to starší zotavovalo z vážné nemoci. Mým úkolem bylo přijít s takovými činnostmi, které by této čtyřleté holčičce pomohly rozvíjet, pokud možno zábavnou formou, nejen její manuální, ale i kognitivní dovednosti.

Jednou z takových činností se velmi záhy stalo i kreslení. Nejenže jí samotné používání pastelek, temper a vodovek pomohlo lépe se zorientovat v jednotlivých barvách, rovněž jí i dopomohlo k rozvoji jemné motoriky. Přece jen správné držení tužky či štětce je, ač se to mnohdy nezdá, věda.

Svět jsme poznávaly prohlížením dětských knížek. Uvědomit si různé tvary předmětů nám zase pomohly puzzle. A že čáry nejsou jen rovné, jsme se naučili při jejich obtahování.

Do této rodiny docházím i nadále. Každý čtvrtek se tak zas a znovu na necelé dvě hodiny setkáváme nad všelijakými barvami a tvary, poznáváme svět prostřednictvím knížek a učíme se, že čáry nejsou jen rovné, ale že se i jako různé cesty v životě klikatí.

Musím se však přiznat, že na samém začátku jsem měla jisté obavy. Především jsem se bála toho, jak na mě bude malá reagovat, jak vážné to s ní po zdravotní stránce vlastně je, co na mě řeknou její rodiče a jak a zda já sama v této nové roli obstojím.

Na druhé straně jsem byla velmi zvědavá, těšila jsem se na spolupráci s novými lidmi, na další zkušenosti i na tu možnost dozvědět se něco nejen o jiných, ale i o mně samotné.

Na začátku bylo zkrátka příliš otázek a jen málo odpovědí. Postupem času a užší spoluprací nejen s pracovníky Šance pro Tebe, ale i samotnou rodinou, se však podařilo většinu z výše položených otázek zodpovědět.

Dnes více než kdy jindy vnímám dobrovolnictví jako nedílnou součást svého života. Cítím, že čas, který věnuji jiným, je čas smysluplně strávený. Mám radost, že se těším z přítomnosti druhých a že se, doufám, snad oni těší z té mé.“

Více informací o dobrovolnickém projektu, který podpořila Nadace ADRA, najdete zde.