Odpovědi v poradně pro rodiče

22. května 2015, Kamila

Dobrý den, prosím o pomoc, mám 13letou dceru, poslední dobou se mnou vůbec nekomunikuje, nemohu ji ani věřit. mám již několik let přítele s kterým si rozuměla a teď s ním vůbec nemluví. Vychová ji od 7let. Když chce jit ven s kamarádkama, tak se dohodneme na určitém čase v kolik má být doma. samozřejmě to nedodrží a když ji volám tak mi nebere mobil, nebo mi řekne, že je na cestě domů, já ji jdu naproti a ona není vůbec tam, kde mi řekla. Ve škole problémy nemá, učí se dobře. Jen mě mrzí, že ta naše komunikace, já ji nemohu důvěřovat. Volám ji třeba z práce a řekne mi, že je doma sama a já přijdu domů a poznám, že tu někoho měla. Nezakazuji ji k nám vodit kamarádky, nevím proč lže. Taky vím, že chodí ven ne s kamarádkou jak mi říká, ale už s klukem. Nevím jak dál, mám jedinou dceru a moc mě mrzí tahle naše bariéra. Děkuji za odpověď.

Dobrý den.

Dcera je ve věku, kdy sebe sama potřebuje zažívat jako samostatnou. Rodiče a všechna kontrola, při vší lásce, jsou navíc. Nevím, co všechno jste už vyzkoušela a tak se mi špatně něco navrhuje. Napadá mne, že je určitě důležité, aby dcera věděla, jak ji máte ráda a jak moc Vám na ní záleží. Možná by pomohlo, kdybyste si úlohy trochu obrátily: ať je to ona, kdo Vám v domluvenou hodinu zavolá a dá o sobě vědět. Teprve, když se tak nestane, můžete ji konktovat Vy s tím, že jste měla obavy, zda se jí něco nepřihodilo.

Věřím, že pokud budete trpělivá, slečna brzo dospěje a vaše vztahy se opět zlepší.

M. Zahradník

28. listopadu 2014, Jana R.

Dobrý den, máme problémy s dospívajícím synem 14 let. Chodí do osmé třídy... Dosud měl max. dvě 3 a nyní se zhoršil jak ve studiu, tak v chování (začal kamarádit ve třídě i mimo ni z problémovými dětmi, rozbil ve škole pěstí dveře, nosí kapucu po vzoru jednoho kluka, ikdyž se to nesmí, zkoušel marihuanu, alkohol i cigarety, na kterých získal bohužel závislost. Marihuanu už nekouří a alkohol snad také nepije-s kouřením chce přestat, ale už mu to nejde, také měl "vztah" se slečnou nec. 13 let, ve kterém se necítil dobře-slečna lásku neuměla opětovat-flirtovala s ostatními atd. On se na ni citově hrozně upnul a dokonce si kvůli stresu dvakrát pořezal ruku.). Nyní už spolu nejsou a začali jsme chodit do psychologické poradny se zaměřením na prevenci. Okolí mi říká, jak vůbec mohl ten vztah brát tak vážně a takhle nesmyslně se kvůli němu trápit... Mám o něj také starost, připadá mi, že volá o pomoc všemi těmi výstřelky... Je možné že se cítí na nic, nic mu nejde, nic ho nebaví atd. Jsem od jednoho roku syna rozvedená a můj nynější manžel je prudší povahy, také s přítelkyní biol. otce si nerozumí a taky mě napadlo, že třeba žárlí na svou sestru 10 let.

Myslíte, že se to zlepší a co byste nám poradil??? Moc děkuji.

Dobrý den.

Z toho, co uvádíte, se zdá, že vše již nějakou dobu trvá a také je zřejmé, že situace je poměrně vážná. Není divu, že máte obavy a pochybnosti. Píšete, že chodíte do poradny. Pokuste se tedy, co nejlépe komunikovat s nimi. Pokud s péčí nejste spokojená, chtějte po nich odkaz na jiné zařízení. Možná by nebylo špatné kdyby jste Vy sama vyhledala nějakého poradce/ terapeuta, který by Vám pomohl se v situaci zorientovat. Mrzí mne to, ale obávám se, že nejsem schopen Vám v této situaci něco zásadního „poradit“, na to mám příliš málo informací. Pokud jste z okolí (Chrudim), můžeme Vám nabídnout osobní konzultaci s Vámi nebo s Vašim synem.

Přeji, ať se vše v brzké době urovná.

M. Zahradník

25. října 2014

Dobrý den,

jsem skoro 8 let rozvedená, bydlím se synem, kterému bude v únoru 18 let. V komunikaci nemáme celkem problém, potíže jsou v bydlení. Domek, který mi darovala moje matka, je nevhodně pořešený, má zcela průchozí koupelnu, bez možnosti uzamčení a do jeho pokoje se jde přes moji ložnici.

Mně celkem jeho pokoj nezajímá, jen tu a tam zajdu pro špinavé prádlo, na nic víc nesahám. Neodnáším nádobí, nevynáším koš.... Nepřevlíkám. 

Svoje soukromí řeším v době, kdy není doma, mám přítele, mohu být u něho a to se i často stává. Nedohlížím ani na jeho vstávání, příchody.

Od února mu jeho otec bude dávat alimenty rovnou.

Potřebuji poradit, jak sladit společné bydlení. Dnes se tu zastavil (stále probíhají víkendy u otce, kam chodí nerad) a jak byl ve stresu a negativní, chtěl po mě klíče od svého pokoje....

Dotklo se mě to, i když ho chápu.

Jak se správně zachovat?

Do kolika let musí navštěvovat otce?

Můj názor je, že když má o něho otec zájem a navíc mu umožňuje vzdělání (chodí na soukromou školu uměleckého směru), měl by ho navštěvovat (máme dohodnutý každý druhý víkend). 

Jak správně stanovit pravidla společného bydlení? Co můžu požadovat a co z jeho strany musím respektovat?

Zatím na něho převádím dospělácké povinnosti, od února si bude platit sám jízdné, obědy, telefon, oblečení (bude dostávat 6 tis. měsíčně). Mám dvě děti, dcera je dospělá a bydlela od 16 let sama, tenkrát jsem jí dávala já 3 tis. a její otec také 3 tis., co měla potřeby navíc, chodila na brigády.

Děkuji, Monika R.

Dobrý den.

Píšete, že potíže v komunikaci nemáte, na syna převádíte "dospělácké" kompetence a povinnosti. Váš vztah se zdá být spíše partnerský-respektující. Snad by bylo na místě se synem o všem "dospěle", bez emocí a v přátelské atmosféře promluvit. Jak se dá uspořádat vaše bydlení, po dobu, kterou ještě budete trávit spolu, jaké jsou jeho a samozřejmě také Vaše potřeby a přání.

Pokud nechce navštěvovat otce, samozřejmě to záleží jen na něm - o tom by si zase měli promluvit spolu oni dva.

Z Vašeho dotazu nevyčtu zda už nějaké pokusy v tomto smyslu proběhly, případně s jakým výsledkem. Proto odpovídám takto stručně.

Pokud je všechno komplikovanější, než jsem porozuměl, myslím, že by bylo na místě vyhledat Vaší blízkosti poradenské pracoviště specializující se na partnerskou a rodinou problematiku a vše podrobněji probrat s odborníkem. 

Přeji ať se vše vyřeší k Vašemu a synovu prospěchu.

M. Zahradník

11. června 2014, Petra

Děkuji za odpověď.

Milá Petro.

Tady je každá rada drahá. Nebudete mi to možná věřit, ale umím si představit, jaké dilema prožíváte. Jste zamilovaná, každou možnou chvíli byste chtěla trávit s přítelem. Dospělý život je přede dveřmi a Vy ho chcete žít už nyní.  Rodiče ve Vás ale vidí dítě, chtějí Vás chránit, mají strach. I to co zažívají Vaši rodiče si umím představit. Znám také docela dost situací, kdy se lidé rozhodli k zásadním životním krokům, jejichž následky pak řešili mnoho let a stálo je to spoustu sil. Na Vašem místě bych zvážil, zda přece jen není ještě brzo. Zda by nebylo lepe užívat si zatím  svoje zamilování a hezké chvíle s přítelem, než spolu budete muset začít řešit takové ty méně“příjemné“ věci, jako jak si vydělat na živobytí, kde bydlet... Dokud nejste plnoletá, jsou za Vás rodiče zodpovědní. Bylo by tedy asi lépe vydržet s nimi alespoň do Vašich osmnácti let. A vůbec nejlepší by bylo pokusit se na tom, co s Vámi všemi bude, prostě vzájemně dohodnout. Nebude to možná snsdné, ale stojí to za to.

Přeji, ať je Vaše rozhodnutí dospělé a přinese Vám štěstí. Nejen na několik následujících měsíců, ale i na léta, která vás teprve čekají.

Michal Zahradník

11. června 2014, Jana

Dobrý den, prosím vás o radu. Mám 17ti letého syna. Chodí do 2. ročníku SOU. Ráno se mu nechce vstávat, neustále si vymýšlí zdravotní problémy, aby nešel do školy. Nosí špatné známky. Se mnou moc nekomunikuje. Je to rok, co jsem se rozvedla. A přestože syn nemá s otcem žádný vztah, syn mi neustále rozvod vyčítá, a říká, že je takový proto, že jsem se rozvedla. Jsem z toho hodně vystresovaná. Nevím si moc rady. Děkuji. Jana.

Dobrý den,

z Vašeho dotazu se mohu pouze domýšlet na to, co se ve Vaší domácnosti a s Vašimi vzájemnými vztahy událo. Je docela dost pravděpodobné, že nejen Vy, ale i Váš syn prožívá těžké chvíle. Osobně se domnívám, že by bylo vhodné celou věc konzultovat s odborníkem poblíž Vašeho bydliště (krizové centrum, poradna pro rodinu a vztahy, dorostový psycholog, nebo poradce).

Přeji, ať se podaří vše si uspokojivě vysvětlit.

Michal Zahradník

Dobrý den, jsem v osmičce ZŠ a příští rok vycházím. Doma se pořád vedou řeči, co dál se mnou. Já chci jít na zemědělku, ale rodiče mě neustále tlačí do gymplu. Vůbec je nezajímá, co chci já. Chtěj ze mně mít právníka. Nevím, čím je přesvědčit. Díky za pomoc. Honza

Dobrý den, Honzo.

Snad mi dovolíte, abych Vám vykal.

Váš dotaz na mne zapůsobil svojí zralostí. Je zřejmé, že se snažíte přistupovat ke své budoucnosti zodpovědně a to nebývá u mladých lidí Vašeho věku vždy pravidlem.

Jestli dobře rozumím, máte spolu s rodiči ještě nejméně rok čas na rozhodnutí o Vašem dalším směřování.

Pro začátek mě napadá, že nejvíce přesvědčivé jsou činy. Důležité jsou jistě Vaše zájmy a koníčky, Vaše vytrvalost v činnostech, které jsou Vám blízké, výsledky v jednotlivých předmětech.

Mohl byste možná také situaci probrat s Vaším školním výchovným poradcem – záleží na tom, zda v něj máte důvěru, zda je Vám sympatický. Výchovný poradce je na škole mimo jiné proto, aby pomohl žákům s výběrem střední školy nebo povolání, konzultoval s rodiči a nebo také s Pedagogicko psychologickou poradnou – zde se také například testují schopnosti a kompetence pro různé druhy povolání.

V neposlední řadě mě napadá, že ve Vaší blízkosti – mezi příbuznými, přáteli Vašich rodičů, je možná někdo, komu byste se mohl se svým problémem svěřit a kdo by mohl být prostředníkem mezi Vámi a rodiči při dalším vyjednávání.

Pokud si nebudete vědět rady vyhledejte například nějaký Nízkoprahový klub pro děti a mládež ve Vaší blízkosti a proberte situaci osobně s některým z kontaktních pracovníků.

Přeji ať se vše vyvíjí ve Váš prospěch.

Michal Zahradník

21. 5. 2014, Karolína

Dobrý den. Mám 13ti letého syna a puberta je v plném proudu. Začínám z toho šílet. Všechno je špatně, ať udělám co udělám. Snažím se to vydržet, ale často mi rupnou nervy a potom křičím. Do ničeho se mu nechce, když se optám, co by chtěl, odpovídá "je mi to fuk". Často od něj slyším "života mám plné zuby", všechno je k ničemu, škola je na prd. Jak se obrnit, co s tím? Děkuji.

Dobrý den,

puberta je období zmatků a konfliktů nejen pro Vás, ale ze všeho nejvíce pro Vašeho syna. Prudké změny nálad a postoje „buď a nebo“, „černá –bílá“ jsou také typické.

To všechno ale jistě víte. Napadá mi možná užitečné připomenout starou a až banální pravdu: vše co začalo, jednoho dne skončí. V případě puberty to platí stejně (a možná i více) než v jiných situacích.

Pokuste se být trpělivá. Být synovi blízká i přes jeho rozlady. Pozorujte, co ho těší a pokud to dovolí, k činnosti se přidejte. Polemiky a spory obvykle k ničemu nevedou.

Ještě jednou přeji hodně trpělivosti a pevné nervy.

Michal Zahradník 

Dobrý den, syn si chtěl podat přihlášku na strojní průmyslovku a dětská lékařka mu odmítla dát potvrzení kvůli špatnému zraku (2 dioptrie). Má na to právo? Doporučila nám studovat obchodní akademii pro zrakově postižené. Celé se mi to zdá jako šikana. Díky za odpověď.

Dobrý den,

Váš syn si má právo podat přihlášku, na kterou školu si přeje. V podmínkách některých škol a učebních oborů může být uveden požadavek na zdravotní způsobilost - viz. text níže.

Navrhuji oslovit lékařku znova s tím, ať napíše své vyjádření k přihlášce - popř. doporučení, nedoporučení. Nevím, zda se jedná o specialistku - pokud je to dětský lékař a vydá stanovisko, že nedoporučuje z důvodu zrakové vady, obrátila bych se na odborníka s žádostí o vyjádření k oční vadě  ve vztahu k volbě studijního oboru.

Pokud ani tak nepochodíte - nejkratší cesta je změna pediatra.

Přeji příjemný den, Sophia Dvořáková

Zdravotní požadavky

Vykonávání většiny povolání vyžaduje splnění určitých podmínek. K nim patří, kromě odborné kvalifikace pracovníka, i jeho zdravotní způsobilost. Je-li požadována, vztahuje již na uchazeče o studium v příslušném oboru, a proto se k přihlášce ke studiu přikládá lékařský posudek o zdravotním stavu žáka. Tento úkon není hrazen ze zdravotního pojištění a uchazeč za něj platí.

Zatímco některá povolání mají velmi přísná kritéria a nepřipouští žádná zdravotní omezení, existuje řada jiných s určitou tolerancí, případně takových, která vylučují jen určitá onemocnění, např. poruchy oběhové soustavy, zrakové poruchy, poruchy hybného aparátu, alergie.

Požadavky zdravotní způsobilosti uchazeče pro jednotlivé obory vzdělání obsahuje dokument Nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání.

3. 4. 2014, Katka

Dobrý den. Prosím poraďte mi, jak mám komunikovat se svým šestnáctiletým synem. Vlastně se mnou nechce mluvit vůbec, nerespektuje mého přítele. Je zalezlý ve svém pokoji, kde má velký nepořádek, špinavé nádobí, oblečení na jedné hromadě, nechává rozsvícené světlo v celém bytě. O škole se bavit nechce. Většinu času je na Facebooku nebo kouká na televizi. Pokud mu něco vyčtu nebo připomenu, strašně se pohádáme. Děkuju za radu. Katka

Dobrý den.

Je to pro vás pro oba zřejmě dost obtížné období.

Vy máte na syna oprávněné nároky, které on v tuhle chvíli asi nemůže a ani nechce akceptovat. Možná by pomohlo, kdybyste nároky na chvíli odložila. Pokud s Vámi odmítá komunikovat, je docela dobře možné, že se obává výčitek a toho “co je na něm špatně“. Je nějaká činnost, kterou máte oba rádi? Pokud ano, co kdybyste si ji spolu jen tak užili, aniž byste cokoli řešili.  Můžete mu také zkusit napsat dopis, ve kterém vyjádříte, jak je pro Vás důležitý, co prožíváte, když se spolu nemůžete bavit... Je dost dobře možné, že Vás za nějaký čas sám vyhledá aby si promluvil.

Přeji trpělivost, pevné nervy a hodně mateřské lásky. M. Zahradník (Mgr. Michal Zahradník)

5. 2. 2014, Jana

Dobrý den, nevím si rady se svým 13ti letým synem. Když se naštve ničí věci. Před dvěma lety dostal rádio. Když jsem jednou po několikadenním opakování trvala na tom, že ho zeslabí, jinak mu ho na dobu, než bude respektovat dané pravidlo,zabavím, třísknul s ním o zem. Novém jsme nu nekoupili, je bez rádia. Syn chodí do houslí. Stále tvrdí, že hrát nechce, i přesto, že si nástroj vybral sám. Když poprvé chtěl s hraním přestat, řekli jsme mu s manželem, že musí dochodit 1.stupeň hry a pak bude rozhodnutí na něm. Se cvičením je to víceméně neustálý boj. Když má náladu, hraje bezproblémů, a je na něm vidět, že ho to i nakonec baví (i když to nikdy nepřizná), dokonce to říkala i učitelka.

Před dvěma dny, když cvičil, neměl zrovna nejlepší náladu a po několikátém upozornění, že si má housle chytit správně se naštval a třísknul s nimi o zem. Jsem už z toho vážně zoufalá. Abych se bála mu něco říct. Housle byly po babičce, nové zatíží náš rozpočet (máme 5 dětí). Když je nekoupíme, nebude moci hrát a tím dosáhne svého. Zatím nemá, kde by si peníze vydělal. Napadlo mě, že mu nezaplatíme plánovaný lyžařský výcvik a pak další výlety a akce, ale nevím. Prosím o radu, jak  řešit tuto konkrétní událost s houslemi, a také co dělat dál. Děkuji, Jana

Dobrý den, začátek puberty bývá doprovázený změnami nálady v důsledku hormonálních změn a taky vnitřních konfliktů a zmatků, které mladý člověk prožívá.

Nemohu se pouštět do nějakých velkých „rad“, protože na to mám z vašeho dotazu málo informací. Nevím, zda jsou synovy rekce v „normě“ ( v rodině občas někdo vybuchne, syn byl vždy trochu cholerický) a nebo zda jde o nový jev. Proto bych Vám určitě doporučil, abyste se obrátila osobně na některého z poradců Šance pro Tebe, se kterým byste se mohla pokusit nalézt způsob jak se synem komunikovat, aniž by to končilo křikem a rozbitými věcmi.

K situaci s houslemi mě napadá, že některé LŠU nástroje zapůjčují. Dále bych možná přemýšlel o kompromisu. Například pokud dostává syn nějaké kapesné, je možné se s ním dohodnout, že část z něho bude odkládat na nástroj. Po dosažení např. třetinové částky pak nástroj společně koupíte.

Nejsem si jist, zda jsem Vám pomohl, ale obávám se že za dané situace nejsem schopen udělat více.

Přeji hezké dny a co nejvíce trpělivosti se synem. M. Zahradník (Mgr. Michal Zahradník)

23. 10. 2013, aux

Dobrý den,syn bude mít za měsíc 16.Chodí do 1 ročníku.Asi poslední rok nechodí ze školy v normální čas ,ale až večer.Vždy si sním promluvíme a řekne že to neudělá a druhý den znovu.Má problém se kontrolovat ,krade nám doma peníze a věci co muže prodat.Začali jsme vše zamykat,aby to nedělal.Řekla jsem si, že už to všechno musíme řešit ,jen nevím na koho se obrátit.Poradíte? Děkuji

Dobrý den. Patnáct let, přechod na střední školu a všechno to ostatní - je to obtížné životní období pro Vašeho syna a také samozřejmě pro Vás. To že syn nedojde domů hned po skončení vyučování, bych považoval v tomhle věku za celkem normální, kdyby se to dělo občas. To že Vám ale mizí věci a že je, jak si myslíte, prodává, už je přece jen znepokojující. Máte tušení, na co syn peníze potřebuje? To, že jste se začali bránit ( zamykat) je nepochybně zcela v pořádku, obávám se ale, že je to situace dlouhodobě neudržitelná. Doporučoval bych Vám celou záležitost osobně probrat například s panem Petrem Pražákem v Středisku výchovné péče Archa - pokud jste z Chrudimi nebo okolí a nebo vyhledat podobné pracoviště poblíž vašeho bydliště. Jistě Vás ochotně vyslechnou a navrhnou další postup. Přeji ať se vše v dohledné době vyřeší k Vaší spokojenosti. M. Zahradník (Mgr. Michal Zahradník)

26. 08. 2013, Alena

Dobrý den. Chci vás požádat o radu. Můj 10ti letý syn nechce dělat žádné mimoškolní aktivity. Mám na mysli kroužky, nemůžu s ním hnout. Chci aby chodil na angličtinu a dělal nějaký sport. Jak ho k tomu mohu lépe motivovat? Děkuji za odpověď.

Dobrý den. Z vašeho dotazu nelze vyčíst, co Váš syn dělat chce. Je něco takového? Možná právě tím bych začal. Je také docela dobře možné, že má obavy ( ze selhání, z ostatních dětí...) Ani o tom nic nepíšete. Rozhodně by mohlo být motivující, kdybyste se rozhodli, že nějaký zájem budete mít spolu a budete jej společně rozvíjet a nebo třeba i trochu soutěžit. Jestliže moje inspirace neodpovídají Vaší situaci, určitě neváhejte a ozvěte se znovu nebo se pokuste o situaci konzultovat se zkušeným pedagogem, o kterém víte, že jej mají děti rády, případně se obraťte například na pedagogicko psychologickou poradnu. Přeji hezké dny a hodně úspěchů. M. Zahradník (Mgr. Michal Zahradník)

26. 08. 2013, Hanka

Dobrý den. Nedaří se mi mé děti (9 a 13) zapojit do domácích prací. Jak nastavit pevná pravidla, a hlavně, jak je donutit, aby je dodržovaly.? Nechci toho po nich moc. Jeden svaluje práci na druhého, nebaví mě jim stále říkat a upomínat je, raději si spoustu věcí udělám sama, což si ale myslím, že není správné. Děkuji

Dobrý den. Z Vašeho dotazu se dozvídám, co z Vašeho pohledu nefunguje. Možná by bylo zajímavé zamyslet se nad tím, co funguje, co vás všechny společně baví, kdy se stane, že se společně sejdete nad nějakou prací a nebo úkolem a není s tím žádný problém, nemusíte se do toho "nutit". Jistě si nějakou takovou situaci z poslední doby vybavíte. Můžete například zkusit zorganizovat domácí práce formou nějaké hry - splněný úkol = jedna cihlička do obrázkového domu. Kdo jej dříve postaví a kdo jej bude mít krásnější. Možná je také na čase si s dětmi promluvit o tom, že jsou už velké a že Vy sama na všechno nestačíte, požádejte je o pomoc. Je také docela dobře možné ( s klidem) "vypovědět poslušnost". Když není umyté nádobí, není do čeho vařit večeři, takže se nebude tenhle večer jíst. Myslím, že děti dost rychle pochopí vzájemné souvislosti jednotlivých činností v domácnosti. Způsobů je jistě víc, zkuste se třeba poptat kamarádek, co zabralo u nich a vyberte si, co nejvíce sedí na vaši "rodinnou kulturu". Přeji mnoho úspěchů. M. Zahradník (Mgr. Michal Zahradník)

30. 07. 2013, Marta

Dobrý den,nevíme si rady s naší 16letou dcerou.Denně slyšíme,že nás má plné zuby a všichni její "přálelé" jsou ji bližší než my, nechce s námi bydlet, domů chodí velmi pozdě(23h a déle) pokud se ozveme,že se nám to nelíbí nepřijde vůbec,nevíme kde je a s kým je.Doma s ničím nepomahá a když ji o něco požádám,řekne,že to udělá "potom",což se nedočkám.Za měsím bude dělat reparát ze dvou předmětů,jakmile se zmíním o škole je všechno špatně a odchází z domu.V pokoji má neskutečný nepořádek,po zemi se válejí plastové lahve,oblečení,špinavé spodní prádlo,odličovací ubrousky...Jsme normální rodina,oba chodíme do práce,nepijeme,nekouříme,bydlíme ve vlastním domě.Má tato situace nějaké řešení ???

Omlouváme se za prodlení, důvodem byla technická chyba. Dobrý den paní Marto. Jak se zdá, je Vaše dcera právě ve fázi, kdy je opravdu "nesnesitelná". Její prožívání a zodpovědnost je stále ještě děcká, zatímco nároky jsou "dospělé". Umím si představit, že to není snadné, ale to, co od Vás potřebuje, je ujištění, že přes to, jak se chová, ji máte rádi a jste připraveni ji podpořit, kdykoli to bude potřebovat. Možná, že to tak nevypadá, ale podle toho, co píšete, není ani pro ni tohle životní období lehké. Pravděpodobně je ve velkém zmatku. Právě proto také potřebuje z Vaší strany zároveň jasně stanovené hranice, co je přípustné, a co již není. Nepořádek v pokoji, pokud ho obývá sama a "vyhovuje jí to" bych na Vašem místě nechal na ní... možná by tálo za pokus se nabídnout, že jí s úklidem pomůžete. Kdy přichází, není už ale jen jejím problémem. Máte za ní odpovědnost, zcela jistě o ní máte obavy. Připomeňte jí to a požádejte ji ať sama navrhne, jak by její návraty měly vypadat. Zkuste se domluvit na řešení přijatelném pro obě strany a také na sankcích za nedodržení dohody. Pokud bude souhlasit a pak dohodu nedodrží, je zodpovědnost na ní. Na Vás je na sankcích klidně, ale důsledně trvat. Přeji hodně trpělivosti. Michal Zahradník (Michal Zahradník)

27. 06. 2013, Jana

Dobrý den, mám problém se svým 19letým synem. se školou skončil a je tak převážně doma, čas tráví u televize nebo počítače. Práci si nehledá a žijeme tak především z našich peněz. Se mnou se vůbec nebaví, s ničím mi nepomůže ani když ho slušně žádám. Občas mě sprostě vynadá, chodí si domů kdy chce, občas mám pocit, že mi mizí peníze a mám vysoké účty za telefon. je nějaké možnost, způsob jak situaci řešit?

Dobrý den paní Jano. Situaci je řešit nutné. Stojíte před jedním z nejdůležitějších rodičovských úkolů. Do teď jste se o syna starala, chránila ho a oceňovala... Nyní je potřeba mu pomoci, aby se naučil být dospělý a aby se osamostatnil. Je nezbytné, abyste si nejprve vy sama ujasnila, za jakých podmínek je pro Vás přijatelné, aby s Vámi syn žil. Nezapomínejte, že i Vy máte svoje potřeby a svoje práva, je nezbytné, abyste měla prostor ke svému vlastnímu životu. Na druhou stranu syn je dospělý, také má svoje práva a potřeby - mimo jiné i právo na to dělat chyby, ztrácet čas a podobně. Pokuste se synem setkat na nějakém neutrálním místě - třeba ho pozvěte na oběd do restaurace, na výlet nebo na procházku. Neděste ho tím, že " si chcete o něčem závažném promluvit" a podobně - pravděpodobně by se pokusil setkání vyhnout. Pokud se to podaří, ujistěte ho, že Vám na něm záleží, na tom,aby byl šťastný, spokojený a v životě úspěšný, že ho máte ráda. Nic mu nevyčítejte. Pokuste se mu sdělit, že i Vy máte svůj vlastní život a svoje představy o něm, které se nemusí shodovat s jeho. Sdělte mu, že s tím, jak teď žijete nejste spokojená, a že si přejete, aby se to změnilo. Zeptejte se ho, co on navrhuje, co on může udělat proto, aby vaše soužití bylo lepší. Jeho návrhy můžete doplnit - pravděpodobně si nebude vědom všeho, co Vás tíží. Navrhněte domluvit se na pravidlech dalšího soužití, která budou přijatelná pro něj i pro Vás. ( Jak se podílí na chodu domácnosti, kolik přispívá do rodinného rozpočtu a jakou formou, kdy a za jakých podmínek se vrací domů, zda si hledá aktivně obživu atd.). Pravidla musí být jasná a jednoznačná. Ideální je, když existují v psané podobě. Musí být jasné, kdy se znovu sejdete, abyste zhodnotili, jak vaše dohoda funguje, jak je oběma stranami naplňována. Nezbytnou součástí dohody je, co se bude dít, pokud bude dohodnuté porušovat. Osobně si myslím, že je na místě navrhnout, že pokud "to nepůjde" bylo by dobré, aby si našel vlastní bydlení a do kdy by se to mělo stát. Nedovolte, aby překračoval hranice, které jste si dohodli - s velkou pravděpodobností by to postupovalo dál a nakonec byste to byla Vy , kdo je doma jen trpěný. Je možné, že se Vám se synem nepodaří nad takovouhle dohodou setkat. Zvažte potom, zda by nepomohl třeba dopis, ve kterém mu to, co je pro Vás důležité napíšete. Nezapomeňte, že i pro Vašeho syna je jeho současná situace pravděpodobně dost obtížná, i když se možná tváří, že je vše v pořádku, že má všechno pod kontrolou, že je mu to jedno. Čím lépe se teď postaráte o sebe, tím lépe pro Vašeho syna. Přeji co nejchladnější hlavu u vyjednávání. Připomínám, že pokud budete mít zájem, je možné celou záležitost probrat podrobněji při osobním setkání se mnou nebo některým z kolegů v naší poradně. Michal Zahradník (Mgr. Michal Zahradník)

01. 06. 2013, Olča

Dobrý den, jsem velice neštastná,a chvilema si nevím rady,jak mám dál jednat jako správna matka,abych v budoucnu se nedočkala výčitek od své skoro 18 ti- leté dcery.Před rokem si našla známost, s kterým nás dcera seznámila.I když se k dceři nehodil,přesto jsme to s manželem nějak nekomentovali,mysleli jsme totiž,že ten vztah bude jen na chvíli,jenže jsme se zmýlili,dcera sním chodí dodnes.Pořád se mi na něm něco nezdálo.Byl velice hodný,až se mi zdálo,že je to přehnané.Před měsícem nečekaně vylezlo na povrch,že jeho matka je prostitutkou na trase,a jeho otec kouří atrávua fetoval Toulen.Samozřejmě,že jsme měli šok, a tak se stalo co se mělo stát hned zkraje.Nepřejem si s manželem,aby tento vztah nadále pokračoval,jenže má dcera je hysterka,a velice to prožívá.a nedokáže to pochopit,že tento vztah ji nepřinese nic dobrého,a že vlastně chceme pro ní jen to nejlepší.Aby těch starostí nebylo málo,tak dcera neví jestli nečeká mimino.Opět velké rozhodnutí,poněvadž jsem pro přerušení,aby dodělala aspon školu,dcera stím nesouhlasí,a chtěla by si to nechat,pokud se to potvrdí.Je to celé zamotané.Poradte prosím.Díky.Olča

Dobrý den. Není divu, že se cítíte nešťastná a nevíte si rady. V situaci, kterou popisujete je věru každá rada drahá, tak to je, co svět světem stojí - vzpomeňte v kolika knihách, filmech, divadelních hrách stojí dítě a rodič před podobným dilematem. Rozhodně se domnívám, že se jakékoliv příkazy a zákazy minou účinkem. Spíše ještě zhorší Vaše již tak napjaté vztahy s dcerou. Ta, i když to možná nedává najevo, si pravděpodobně stejně jako Vy uvědomuje, že stojí před závažným rozhodnutím. V tuto chvíli potřebuje ze všeho nejvíce podpořit a pocítit, že ať se stane cokoli je Vaším milovaným dítětem. Příliš mnoho afektu není dobrým rádcem. Stejně tak hrozí, že vaše dcera se nebude rozhodovat rozumem a srdcem, ale možná pod vlivem vzdoru vůči Vám. Myslím, že by Vám i dceři také mohlo prospět promluvit si o situaci s nějakou nezávislou,důvěryhodnou osobou. Například poradcem/poradkyní v poradně pro partnerství a vztahy, školním psychologem, psychologen SVP Archa a podobně. Přeji Vám ať se situace v brzké době uspokojivě vyřeší. M. Zahradník (Mgr. Michal Zahradník)

25. 01. 2013, Petra

Dobrý den, chci vás požádat o radu. Mám 11ti letého syna, naše vztahy jsou dle mého názoru v pořádku, mluvíme o všem, krom jediného. Chci svému synovi předat informace o sexu a věcech se sexem souvisejícími, ale jakmile na to přijde řeč, syn odchází, nechce se bavit, stydí se, zlobí se. Mluvit o tom nechce ani se svým otcem. O sexu jsme vždy doma otevřeně hovořili, vlastně o všem. Děkuji za odpověď

Dobrý den. V 11 letech jsme každý trochu jiný. Zatímco jeden už je skoro "dospělý" druhý je stále ještě hluboko ponořený v dětském světě. Píšete: "Chci svému synovi předat informace o sexu..." To je rozhodně v pořádku a zajisté to patří v naší kultuře k zdravému standardu. Otázka je, zda a v jaké míře chce tyto informace Váš syn. Je dobrým pravidlem ve výchově, předávat pouze to a v takové míře, o co si dítě řekne a takovým způsobem, který je pro ně přijatelný. Také platí, že mnohem více se naučíme z toho,co a jak lidé pro nás důležití dělají ( jaké hodnoty vskutku zastávají) než z toho, co nám sdělují. Domnívám se, že je důležité, aby Váš syn dostal ujištění, že pokud bude chtít cokoli vědět, cokoli si ujasnit ( spolužáci toho napovídají a kdo se v tom má vyznat) je na něm, aby se na Vás obrátil. Je také velmi důležité si uvědomit, že to, co je pro Vás " normální" může on prožívat jako matoucí, směšné, nebo třeba i odporné, může prožívat zmatek, zhnusení nebo stud. Respektujte tedy jeho potřebu bezpečí a intimity, ať je to on kdo si určí o čem, kdy, kde, s kým a do jaké hloubky se chce bavit. Pokud se pak na Vás obrátí ( a může to být třeba jen v náznacích) je pro něj velmi důležité, abyste byli k dispozici ( vždy je něco důležitějšího na práci...). Přeji mnoho úspěchů a dostatek trpělivosti. (Mgr. Michal Zahradník)

25. 01. 2013, Gábina

Dobrý den. Mám 14ti letou dceru. Je v 8. třídě a příští rok ji čeká rozhodnutí, kam dál po základní škole. Ona vlastně rozhodnutá již je, chce studovat střední odbornou školu veterinární. Má mojipodporu, ale její šance jsou malé, jednak kvůli prospěchu, navíc se dozvěděla, že škola chce potvrzení od lékaře, že školu studovat může, ona je ale alergik a lékař ji tedy potvrzení nedá. Od té doby co má tuto informaci je rezignovaná, je jí jedno, kam podá přihlášku, kam půjde po škole, nechce se o tom bavit. Co s tím? Děkuji

Dobrý den. Z vašeho dotazu usuzuji, že Vy sama máte ve věci celkem jasno. Šance jsou objektivně malé a alergie se prostě nesebere a neuteče, zatajit onemocnění by bylo krátkozraké. Také představy dětí - dospívajících bývají často nadnesené, zidealizované, nerealistické ( co si vlastně Vaše dcera představuje, že jako veterinářka bude dělat?). Je tedy společně s Vaší dcerou potřeba hledat jiné řešení. Od Vás jako rodiče dcera potřebuje v tomto případě tři věci: Podporu ( tu, jak píšete, má), zprostředkování jasných informací z "dospělého" světa - v tomhle případě,že existují nároky a pravidla, která mají svůj význam a není dobré je obcházet - prostě informaci, že střední škola veterinární ji jako alrgičku nepřijme a že jí tím vlastně trochu chrání. Za třetí potřebuje průvodce, aby se vyznala sama v sobě, uvědomila si vlastní motivace a kompetence a taky to, že strategie "strkání hlavy do písku" teď ani jindy v životě mnoho nevyřeší ( spíše zhorší). Bylo by tedy asi na místě, kdybyste si udělaly společně čas a ujasnily si, co bylo to zásadní, proč se chtěla "stát" veterinářkou ( mám ráda zvířata, baví mne se o někoho, něco starat, jsem dobrá v biologii a chemii....), poohlédli se v jejím okolí, kdo jsou lidé, kteří pro ni něco znamenají, jaká mají povolání, jak se k nim dostali ( nenašli byste tak něco, co by dceru také zajímalo?) a hledaly společně přijatelnou a zvládnutelnou alternativu z existující nabídky. V téhle poslední fázi by Vám mohla být užitečná konzultace se školním výchovným poradcem, s pracovníkem pedagogicko psychologické poradny se specializací na volbu vzdělání a povolání. Chápu, že pro Vás i pro dceru je to těžké, ale vzdledem k tomu, že máte limitovaný čas na rozhodnutí, bych řešení neodkládal. Pro Vaši dceru bude v budoucnu důležité, aby se na rozhodnutí podílela a přijala i svou míru zodpovědnosti. Přeji, ať se vše podaří. (Mgr. Michal Zahradník)

12. 11. 2012, k.

Mám známou, která má 6 letého syna. Myslím si, že je je ve vztahu k němu až moc přecitlivělá. Např. mu chce už při teplotě 37 stupňů dávat antibiotika, nechodí s ním moc ven, aby nenastydl a neposílá ho ani moc do školky.Myslím, že tím klukovi akorát škodí, nebo se mýlím? Jak ji mám něco , říci, aby to nebrala jako útok proti ní?

Dobrý den. Každý z nás "dospělých" byl kdysi objektem něčí (obvykle rodičovské) výchovy a péče. V dospělosti, když se sami stáváme vychovateli máme tendenci buď napodobovat to, co jsme sami zažívali a nebo vše dělat naopak, jinak. Záleží také na tom, v jaké situaci se nacházíme, jaké potřeby uspokojujeme prostřednictvím své péče o dítě. Z médií i ordinací jsme bombardováni spoustou zaručeně správných návodů. Z Vašeho dotazu mohu jen stěží uhádnout, zda je péče Vaší známé přiměřená, nebo naopak jak píšete "přecitlivělá" - hyperprotektivní.V literatuře jsou obě krajnosti, jak příliš uvolněná, chladná výchova, tak výchova úzkostně přepečovávající, popsány jako stejně škodlivé pro vývoj identity dítěte. Máte-li potřebu svou známou upozornit na "rizika", která si uvědomujete, bylo by asi dobré, vyhnout se radám a kritice. Spíše zabere, když si nejprve vyžádáte svolení ( "Víš, rád bych s tebou mluvil o tom, jak.... Zajímalo by tě, co si o tom myslím?) a své názory budete prezentovat jako opravdu svoje ( "Kdybych byl na tvém místě, tak bych..."). Snad se vám tak podaří předejít zahanbení a okamžitému odmítnutí a alespoň budete vyslechnut. Ať se Vám daří. (M. Zahradník)

02. 11. 2012, jindra

Dobrý den, moje dvanáctiletá dcera s námi doma moc nemluví. Tráví většinu času venku s divně vypadající partou. Minulý týden přišla s naušnicí v nosu. Strašně jsme se kvůli tomu pohádali a od té doby spolu nemluvíme. Trápí mě, když vidím kam by to mohlo dojít. Dozvěděla jsme se taky totiž, že už několikrát nebyla ve škole a hrozí ji propadnutí asi ze tří předmětů. Můžu ji někam poslat? Co mám dělat?

Dobrý den. Z toho co píšete mám dojem, že jste situací trochu zaskočená. Jako by se vaše dcera proměnila ze dne na den. Občas se to v tomhle věku stává. Pro dítě je náhle skupina vrstevníků a to jak se jim jeví ( jak je jimi přijímáno) mnohem významnější, než názory a požadavky rodičů. Patří to prostě k dospívání. Někdy je ta situace pro obě strany dost bolestivá. Mám ale dojem, že problémů si Vaše dcera na to kolik jí je let nadělala docela dost a také se domnívám, že konflikty už nějakou dobu trvají. Na Vašem místě bych se nejprve spojil s třídním učitelem a výchovným poradcem a zjistil,jak to ve škole doopravdy vypadá nejen s prospěchem, ale také s chováním, co oni doporučují a jaká řešení navrhují. Samozřejmě můžete dceru doprovodit třeba do pedagogicko psychologické poradny nebo k dětskému psychologovi, ale obávám se že z její strany to nebude dobrovolné a proto také asi málo účinné ( spíše další zdroj konfliktů). Možná by bylo tedy nejlepší celou situaci nejprve zkonzultovat osobně například s Mgr. Petrem Pražákem v SVP Archa a ujasnit si tak další postup. (Mgr. Michal Zahradník)

20. 10. 2012, kamil

Je mi 16 a rodice me nechteji večer nikam poustet.Co s tim? Kamosi chodi na akce o vikendech a přes tyden jsou venku treba az do deviti.Jsem pak mezi nima za blbce.Jak je mám presvedcit?

Dobrý den Kamile. 16 let je v životě mladého muže (stejně jako ženy) složitá doba - to jste si zřejmě všiml. Vy sám jste už skoro dospělý a máte i skoro dospělé potřeby, zatímco Vaši rodiče ve Vás stále ještě (občas) vidí to dítě, kterým jste kdysi byl. Nepochybně si přejí, abyste byl v životě spokojený, aby Vás nepotkalo nic zlého a mají potřebu Vás chránit. Vy zase potřebujete zkoušet nové věci, navazovat nové vztahy, být uznávaný mezi kamarády. Je to naprosto pochopitelné. Píšete : "jak je mám přesvědčit". Obvykle více než řeči, zabírají činy. Nepíšete, co jste všechno už zkoušel, ale doporučoval bych Vám si s rodiči pokud možno v klidu promluvit. Nepřesvědčovat, ale vysvětlit co potřebujete a proč a navrhnout pravidla, která oni budou moci respektovat. Například, že jim řeknete kam se chystáte jít a s kým, že se budou moci spolehnout, že přijdete v hodinu, na kterou jste se domluvili... Pokud se Vám s rodiči podaří takhle "dospěle" domluvit a vy nezklamete jejich důvěru je vše na nejlepší cestě. Neznám samozřejmě Vaši situaci a tak může být vše o hodně složitější. Když tak se ještě ozvěte. (Michal)